Trans Onego Kite Enduro je vícedenní snowkitový závod dvojic na těžko. Jede se na zamrzlém Oněžském jezeře a celková délka tento rok od startu do cíle, přes 8 checkpointů (včetně startu a finiše), byla 222 km po přímé spojnici. Na každém z osmi byla povinná pauza 30 min. Závod začínal v Petrozavodsku, hlavním městě Karelské republiky a končil v Medvežjegorsku, nejsevernějším místem Oněga. Startovalo 32 týmů z toho 3 české týmy, 2 rumunské, norský tým, zástupce Finska a Francie. Předpověď větru neslibovala příliš větrný závod, a proto jsme navázali draky na +;- 50m douhé šňůry. Zato mělo být krásně slunečno a teploty kolem -20°C přes den. Slunečno bylo a teploty dále na jezeře mezi -20 a -30°C.

mapa_01

Vše začalo vyřizováním víz v Praze, které se prodražilo o litr díky tomu, že nám nevzali připravené fotky a museli jsme je doposlat, což ČP nestihla. Zabalit tak akorát všechny věci do bobů a k fusaku od lyží, batoh na záda a hurá na letiště. Bum prásk, dalšít trojka doplatek za nadrozměr. Kdyby za přepážkou neprobíhalo zaučování nováčka, prošlo by to určitě ve standardu, stejně jako při cestě zpátky. Po příletu do St.Petersburgu jsme se sešli s týmem Sideshore z Norska a se dvěma rumunskými týmy (Virus 1 a Virus 2, ve kterém jel Toma Coconea – pravidelný a úspěšný účastník RedBull Xalps – nejtěžší paraglidový závod na světě). Čechy reprezentoval tým Tornado Lou (Josef Nežerka, Petr Petráš), AEROS czech team (Martin Lafek, Venca Pindík) a česko-ruský tým PaS (Pavlína Herberová).

vlcsnap-2018-03-14-18h17m53s060

vlcsnap-2018-03-14-18h24m36s270

Po zdolání 6 hodin v mikrobuse a příjezdu do hotelu Oněgo Palace, který hostil akci zázemím, jsme do druhého dne vstoupili hotelovou snídaní a sháněním plynových bomb. Tento den pak proběhla také povinná kontrola vybavení, vážení bobů (naše měly 22 a 25 kg – bez draků a toho v čem jedeš) a od 16 hod byl hlavní briefing v angličtině, kde jsme se dozvěděli o úskalích na trati a o dalších podstatných věcech. Byla nám představena nebezpečná zóna a několik oblastí kde bylo nutné počítat s „kerným polem“ přes které je doporučeno jet velmi opatrně (a ve kterém jsem mmj. vystoupil z lyží a narazil si ruku tak, že jsem v ní po zbytek dne neudržel bar, zlomená naštěstí nebyla). Následoval zahajovací ceremoniál, tanečky dětí v místních lidových krojích a fireshow. Pádíme na večeři, poslední půlnoční pivko na hotelovém baru a šup na kutě. Ráno vstáváme v půl sedmý na snídani a v devět chceme být nejpozději v depu, již s draky a v plné polní.

vlcsnap-2018-03-14-18h26m06s519

vlcsnap-2018-03-10-23h42m07s300

Ráno, v den startu, jde vše podle našeho časového plánu. V devět už jsme na ploše a ještě dovazujeme na draky delší šňůry, což jsme předtím nestihli. Za chvilku se to na staru začíná hemžit závodníky a depa se pomalu plní. V 9.45 zvedáme draky a jedem na startovní čáru, kde v 10 hod odzvoní hromadný start – na první dlouhou stoupačku.

S přibývajícími nastoupanými kilometry rapidně ubývá větru a po několika kilometrech mi již skoro netáhne drak (AEROS Compi 19qm – prototyp č.1, Vencův AEROS Compi 19qm – prototyp č.2 ještě jede, jsme zde totiž také v roli test pilotů obou prototypů). Po chvilce přestává foukat úplně a jsme odsouzeni k prvnímu šlapání. A pak je to jak na Apríla. Fouká – vybalujeme, nefouká – zabalujeme, fouká – vybalujeme, nefouká – zabalujeme. Po chvilce, když zase začně svižnější vítr, dotahujeme týmy před námi a připojujeme se ke skupince, ve které se držíme a se kterou soukolíme prakticky až do cíle. Po setmění opět přestává foukat a jdeme ještě cca 8 km po svých směrem na Kiži – kde byl další checkpoint. Kiži je chrám, který patří mezi památky s nejvyšším stupněm ochrany, mezi UNESCO památky.

29214713_10212186917012463_1514827109804015616_n

vlcsnap-2018-03-14-18h30m51s905

Další den ráno se probouzíme do -29°C a protože nefouká vyrážíme po svých. Po 6 km jsme na Kiži, kde máme půl hodinky pauzu a dáváme si zde snídani. Opět vyrážíme pěšky, bude to dlouhý den. Po cca hodině chůze se dotahujeme na Tornado Lou a další 2 týmy, které se marně pokoušely vytáhnout draky. Jdeme na skialpech s bobami dalších cca 8 km a stále se ohlížíme a vidíme v dálce draky. Najednou se kolem prožene Píno a Jenky (Tornado Lou) se slovy, že nahoře foukaj 4 m/s. Dole bylo cca 0,5 m/s. Bleskurychle vybalujeme a vyrážíme za nimi. Mezi tím nás minuly další 2 týmy. Na další checkpoint se opět dostoupávalo ve velmi slabém větru. Večer přifouklo a dáváme si parádní noční jízdu pod hvězdami, při které „cvakneme“ na přímé povětrovce 3 týmy.

vlcsnap-2018-03-10-23h43m16s190

vlcsnap-2018-03-14-18h33m01s587

Ráno se probudíme opět do teplot kolem -30°C a fouká. Balíme stan, rozhazujeme draky a statujeme. Nechávám si na sobě tu nejteplejší péřovku co se snad vyrábí (Sir Joseph 8000 II), protože s jízdním windchillem máme kolem -45°C a je mi moc příjemně, libuju si. Tváře a nozdry omrzaj, ale není mi zima a to je hlavní. Máme to cca 70 km do cíle. V dracích po dalším checkpointu máme pěkně naloženo a občas musíme i trimovat do chvíle než objedem další poloostrov a máme jet přímou povětrovku, kde vítr opět velmi rychle slábne. Snažím se objíždět ostrovy tak, abychom byli co nejméně v závětří, ale stejně se dostaneme do místa kde opět u země nefouká vůbec a ve 40m „něco“ je. Chyba! Drak mi padá k zemi a nefouká. V dálce vidíme týmy jak se přibližují a jedou spíše podél lesa, dostávají se před nás. Po půl hodině se nám podaří nahodit draky a opět jedeme na další checkpoint, který je vzdálený od naší chybky cca 35 km. Za hodinu a kousek jsme tam. Dojíždíme zde další 3 týmy. Odjíždíme z checkpointu dle pravidel jako poslední a 15 minut před námi je ruský tým. Do cíle 17 km a větru poměrně dost, za půl hodinky jsme v cíli, říkáme si. Hurá. Po objetí dalšího poloostrova, kde jsme měli draky ztrimované na 100 %, vítr opět rapidně padá a najednou míjíme jeden tým, druhý tým s drakem na zemi a dostáváme se i před další tým cca 500 m, kde nám vítr vypne úplně. Do cíle 6,5 km. Pásy opucovat o hranu, aby držely a pěkně skluzem pelášíme do cíle, kde nakonec zjišťujeme naší 7.pozici. Tornado Lou cca 30 min před námi jsou na 4.místě, Russo Turisto na 3.místě jsou hodinu před námi. Jsme v cíli, na GPS najeto 330 km. Postupně za námi dojíždí další týmy a také na 9.pozici další české želízko, tým PaS, který vyhrál svou kategorii. Pavlína Herberová se tak na AEROS NAVY 15qm stala mistryní světa ve snowkitingu na dlouhé vzdálenosti. Všechny české týmy dojely v TOP 10 a opět potvrdily, že Česko je snowkitová velmoc.

Kompletní výsledky najdete zde: http://trans-onego.ru/en/results/toke-2018/bars.html

vlcsnap-2018-03-14-18h37m09s172

vlcsnap-2018-03-14-18h38m16s276

 Text: Martin Lafek (AEROS czech tým)