Trans Onego Kite Enduro 2017

Již po čtvrté jsem se letos vydala na snowkitingové závody v extrémní vzdálenosti, které se každoročně konají v Rusku, v Petrozavodsku na Oněžském jezeře. Letos byly v termínu 01.03.- 05.03., samostatný závod se jel od 02.03., kdy se startovalo v 10:00 a závod byl ukončen 18:00, 04.03.2017.

17741213_10210734003318478_1581652331_n 17690417_10210733983517983_260358587_n

V letošním roce pro mě nastala spousta změn, které pro mě byly poměrně dosti psychicky náročné, ale velmi obohacující. Na počátku mi to bylo trochu líto, jaká situace nastala. V průběhu a poté, co jsem si situaci vyhodnotila a udělala si závěry z celého závodního výletu, jsem za to vše, jak to bylo a co se odehrálo neskutečně ráda a vděčná.

17740997_10210734001558434_999716957_n 17690377_10210734001158424_1520271458_n

Každý rok jsem jezdila se svým „kitovacím“ partnerem Martinem Lafkem (Lafounem), Czech Kite Force. Jezdili jsme s kompletním vybavením pro závod, vlastním autem 2500 km tam, a 2500 km zpět. Trávili jsme 32 hodin v autě na cestě tam, ale i zpět. Jak to tak někdy v životě chodí, některá cesta se dostanou na rozcestí a rozdělí se. Jediné, co jsem na začátku listopadu 2016 věděla, že jsem si na 100 % jistá, že na TOKE 2017 chci jet i letos. Díky ruským kamarádům, partnerovi a mé touze, nakonec vše dobře dopadlo. Vrátila jsem se s neuvěřitelně krásnými zážitky, vnitřními pocity a natěšením na TOKE 2018.

17691004_10210734000718413_1373574014_n 17362446_10210640920431464_8852124435604232234_n

Letos již letadlem z Prahy do Petrohradu (tam přes Amsterdam a zpět přes Frankfurt). Sportovní vybavení by pro mě znamenalo dosti peněz na víc, nemluvě o tom, že přesuny s několika taškami, nic moc. Zabalila jsem si tedy 3 kity od AEROS, trapéz, helmu, lyžařské boty, oblečení a zubní kartáček. Stejně tak jsem měla dvě těžká zavazadla (23 kg a 6 kg). Zbytek vybavení – lyže, povinné vybavení na závod, boby (saně), na kterých si závodník veze veškeré své vybavení (kity, věci na spaní, stan, jídlo na 5 dní, atd.) mi zajistili ruští kamarádi na místě. Neskutečná ochota a přátelství, které máme již čtyři roky, mě až dojala. Cesta začíná s naladěním a myšlenkou: „Nikdy jsem sama letadlem neletěla, natož do Ruska“. V průběhu cesty, tam i zpět mě průběžně potkávala různá organizační překvapení (to by však bylo na dlouhé psaní a čtení, tak doufám, že někde, někdy na přednášce s promítáním fotek).

17309287_10210640923791548_976296400879838184_n

Ochota a milí lidé mě doprovázeli po celý čas. V Petrohradě mě vyzvedává Thomas z norského týmu a nasedám s ním i dalšími 5 týmy do minibusu, který nás dovezl až do Hotelu Palace Onego (cca. 550 km). Tím ze mě spadl cestovní stres a napětí a celou cestu jsem prospala. Mám den na relaxaci a přípravu do závodu. Také na to, abych se seznámila se svým nový „kitovacím“ partnerem. Rus, který neumí ani slovo anglicky a já, která umí pět slov rusky. Uklidnil mě se slovy: „ Oba jsme Slovanský národ“, tak to zvládneme“. Zvládli.

17577887_10210733988958119_1059002029_n

Zahajovací ceremoniál, tanečníci, fire show a hurá do postele. Start do závodu byl bez problémů. Dokud byly dobré povětrnostní podmínky, drželi jsme se na 7. – 8. místě, velká spokojenost. V průběhu druhého dne se však vítr pomalu vytrácel a povětrnostní podmínky se začaly zhoršovat. Celkově jsme letos ujeli cca. 230 km, za necelé dva dny. Touto vzdáleností jsme překonali zhruba polovinu trati celého závodu. Parťák odmítal pokračovat bez větru. Podpora od dalších ruských týmu ke mně přišla, když mi bylo řečeno: „ Ruští závodníci neradi chodí pěšky, ty čekají na vítr“. Nejprve jsem myslela, že budu střílet, poté jsem si však uvědomila, jaká je situace a začala si ji užívat. Děkuji za to, co jsem si tam zažila.

17390382_10210640911631244_1222284578219803649_o

TOKE 2017 se zúčastnilo 28 týmu, my skončili na 18. místě v celkovém pořadí.

Tímto bych moc ráda poděkovala za pomoc a podporu:

Czech Kite Force – Martin Lafek za zapůjčení kitu,

Město Rokytnice nad Jizerou,

Paraglide club Rokytnice nad Jizerou,

Všem, kteří mi pomáhali a podporovali.

Text: Pavlína Herberová