Trans Onego Kite Enduro (TOKE) patří do série tří nejtěžších snowkitových závodů na dlouhé vzdálenosti na světě.

Jede se obvykle 3 dny kolem 250ti km vzdušnou čarou, ve dvoučlenných týmech natěžko. Letošního třetího ročníku jsme se jako první češi konečně také účastnili tohoto neobvyklého závodu. Závod se jede na Oněžském jezeře, které je druhým největším v Evropě (po Ladožském) a které se nachází 450 km severně od St.Petersburgu v Karelské republice, hraničící s Finskem.

Cesta do Petrozavodsku (hl.m.Karelie), města které leží na břehu jezera Oněgo a ze kterého se startovalo, nám trvala 35 hodin, na tachometru jsme měli natočeno přes 2400 km a cesta nám překvapivě utekla rychle.

Silné zážitky z cesty: hraniční přechod do Ruska (4x za sebou stejná kontrola všeho, malý problém s firemním autem – nejsem majitel a poslední kontrole vyplaceno 300 rublů za vjezd autem do RF, celé to trvalo bez mála 3 hodiny). Silnice nás zaskočili už v Lotyšsku, první díra kam se schová půl kola hned za hraniční čárou.

Máme tři dny do startu, spíme na pěkném plácku u jezera v autě potažmo ve stanu. Druhý den se jdeme svézt na jezero, fouká 5m, beru zbrusu nové JOJO RX 9, Pavlína RX 7, boby zn.Yenkee a jede to pěkně. Za necelou hodinu máme natočeno 25 km a jdem si uvařit.

Během této doby jsme také obhlédli Petrozavodsk, našli si kavárničku s internetem, a našli místo zázemí celého závodu – yachtclub Pecky.

První den (středa) společně s ostatními závodníky (seznámení a ceremoniál), zjišťujeme že jsme prošvihli infomeating pro zahraniční účastníky, který prý proběhl včera a dáváme si ho tedy v ruštině. Všichni jsou velmi vstřícní a vše co potřebujeme nám vysvětlují. Pro náš materiál máme vyhrazenu místnost (cca 12x12m), kde se všichni připravují a každý má dostatek prostoru na doladění vybavení. Mnozí dopřipravují boby, upravují pásy na lyže nebo donavazují draky.

Večer v sedm proběhl zahajovací ceremoniál, který byl velmi stylový a až překvapivě bohatý. Vystoupila dámská skupina Karelských lidových tanců, pro nás slegově matriošky, které nám zazpívali a rozvlnili a zapojili do víru společné tanečně-herní zábavy všechny závodníky i pomocníky závodu. Dále proběhla fairshow v podání krásné černě oděné šarlatánky a malý ohňostroj.

Další den (čtvrtek) byla v osm ráno společná snídaně a v 10 hodin start závodu!

Viditelnost cca 300 metrů, fouká málo od pevniny a my doufáme, že to na jezeře bude lepší. Bereme RX 8 a 9m a startujem. Máme málo a předpoklad silnějšího větru dál na jezeře se bohužel nenaplnil. Měníme draky ještě před prvním otočňákem, který je vzdálen 10 km. Nyní jedeme největší draky a doháníme ještě do první bojky 2 týmy. Točíme a šupem na další otočný bod, kde byla povinná přestávka 30 min. Ačkoliv neradi, zde musíme přiznat velkou navigační chybu. Omylem nás GPSka navedla na jiný bod než jsme chtěli a my spadli 10 km po větru a poté jsme to samé museli nastoupat zpátky. Na tomto checkpointu jsme měli již více jak 3 hodiny ztrátu na první tým a byli jsme na průběžné 15.pozici. Hrůza! Je stále mlha, a z nebe padá hustý sníh s deštěm. Viditelnost se snížila na 50 m. Čaj, čokotyčka, pokec s týmem FREEGLIDING BASTARDS a strážcem tohoto otočného bodu a razíme dál.

Na pointu jsme rozmýšleli výměnu draků za menší velikosti. Neměníme. Po kilometru zjišťujeme, že máme moc a výměna je nutná. Měníme z 10 a 12 na 9 a 10 pro mě, což obnáší výměnu pouze jednoho draka. Po 100 metrech mi rupla nosná šňůra, což obnášelo opětovnou výměnu draka. Nyní jedeme velikosti RX 8 a 9m. Vítr maličko zasílil, jedeme na drobnou stoupačku a máme akorát. Na další otočný bod to máme 20km, ten lehce trefíme a čeká nás dalších cca 20km na další checkpoint kde se musí čekat 30 min. Po této cestě dojíždíme FREEGLIDING BASTARDS a další jeden tým vidíme asi 400 metrů od nás. Vítr to opět vypouští a je dobrá viditelnost. Nakonec již za tmy beru 12tku dvoje boby za sebe a zkouším dojet, Pavlína ke které se za chvilku připojuji dochází poslední 3 km na point na skialpech. Je 21.10 nefouká a přesto, že máme možnost pokračovat až do 22 hod. zde již  zůstáváme přes noc. Po pohledu na tabuli zjišťujeme, že jsme průběžně 12tí a pár týmů dorazilo velmi těsně před námi. Porovnáváme GPSky a zjišťujeme, že navigační chyba nás stála 50 km navíc, máme natočeno 152 km, ostatní tými lehce přes 100! Postavit stan, uvařit čaj, zalít vysušené boloňské špagety, zalehnout do spacáku, nadlábnout se a spát.

Ráno vstáváme za tmy, kolem sedmé hodiny a vyrážíme v osm na trať. Nefouká, je brzo ráno a dáváme větru hodinu, maximálně 2. Cestou potkáváme tým PUSHING THE LIMITS (FIN), který jde proti nám z dalšího checkpointu, kde byla povinná 30 min pauza, vzdáleného 22 km. Je deset, stále nefouká. Je poledne, stále nefouká a my v dálce vidíme jak míjíme další z týmů. Je 13 hod., stále nefouká, míjíme další tým. Naše rychlost je 5 km/h a jsme dostatečně rychlí na předhánění týmů, kteří zkouší jet s draky. Společně s námi jde více jak 10 km tým WIND IN THE HEAD. Je dobrá viditelnost. Okolí a pobřeží Oněžského jezera je úchvatné a užíváme si místní klima. Teplota slabě pod nulou. Občas se boříme do tzv. kaše (mokrý cca 20 cm hluboký sníh). V půl třetí docházíme na Kondoponga (další otočňák) a máme v nohách 22 km chůze. Neuvěřitelné, průběžně sedmé místo ! Uvaříme jídlo, tentokrát zalejváme sušené sladkokyselé kuře, dobrota a po hodině vyrážíme dál.

To už jsou tu také další 2 týmy (jeden čistě ženský tým – Belka a Strelka a další mix tým – ruský GiGo). Belka a Strelka, tým složený z asi nejlepších ruských snowkiterek vyráží jen pár minut za námi. Fouká 2 metry, jedeme absolutní upwind – stoupačku a po zhruba 5ti kilometrech opět balíme draky a vyrážíme na skialpech. Cca 4-5 km jdeme. Začíná foukat a vybalujeme draky. Sněží, stmívá se a sedla absolutní mlha (viditelnost 15 metrů). Ujedeme pomalé 2 km nahoru a trošku desorientovaní balíme draky a raději opět dupem, což nám přijde rychlejší. Jdeme ještě další 2 kilometry a pak rozbíjíme mezi body Kondoponga a Suysar na jezeře náš tábor.

Třetí den závodu ráno rychle balíme věci do bobů, fouká 2 metry a zkouším letět s 12tkou. Po pár kiteloopech vítr slábne a není možné letět. Čeká nás 10km na Suysar. Vyrážíme tedy pěšky na lyžích bez pásů, které nebyly ani jednou potřeba, přímo na bod v GPS. Viditelnost je dobrá, velmi nízká souvislá oblačnost a kolem nuly. Na jezeře potkáváme rybáře, kteří chytají ve vyvrtaných dírách v ledu ryby. Když jsme po třech hodinách a velmi častým broděním se kaší dorazili k 30ti minutovému otočňáku u ostrova Suysar uvítali nás další 2 týmy a další 3 byly u ohně opodál. Na tabuli jsme byli osmý. Na GPS 220 km. Ten den už se vítr nerozfoukal a po třetí hodině, když závod prohlásili za uzavřený nás postupně odvezli na pevninu, kde jsme čekali na autobus zpět do yachtklubu Pecky.

Do cíle dojelo 5 týmů.

Je sobota večer, všichni závodníci jsou kolem osmé večer už v yachtclubu Pecky, kolem běhají českým pivem Žatecký Gus opojení závodníci a je připravená sauna. Sprchu, pro pivko a šup do sauničky. Saunování trvá až do pozdních hodin, pivko Žatecký Gus střídá pivko Baltika, šašlik, znova sauna a znova sauna. Dmitrij z týmu FRAM bere kytaru a válí jeden super ruský song za druhým a zábava pokračuje dle nejlepších ruských tradic :) . . .

Ráno v půl desátý proběhne vyhlášení a závěrečný ceremoniál se skvělým vystoupením místní bubenické sestavy, která zapojuje všechny a dává každému do ruky nějaký nástroj.

Večer jdeme s Norákama, Finama, Franticí a Dmitrijem Bubnikovem (race master) na společnou večeři do velmi vkusné restaurace. Dáváme si dohromady za cca 1000 rublů dobrý nášup a potom se přesouváme do místního klubu na krátký taneček.

Po závodech jsme si konečně pořádně prohlédli město, navštívili místní tržnici a vzhledem k nepříznivé předpovědi na další dny, jsme se pomalu vydali směr Česko. Cestou jsme ještě navštívili St.Petersburg, a v raních hodinách jsme snídali a prohlédli si krásný Vilnius.

Děkujeme všem zúčastněným za super atmosféru a organizátorům za hladký průběh celé akce a zejména pak Dmitriyovi Bubnikovovi, hlavnímu race masterovi, který se o nás velmi dobře postaral. DÍKY!

Velký dík patří těm, kteří nás podpořili a to:

JOJOWings – český výrobce draků (www.jojo-shop.cz)
OXskis – český výrobce lyží (www.oxskis.com)
Alpsport – nejlepší český obchod s outdoor vybavením (www.alpsport.cz)
MagiCam – extreme helmetcam, co umí natáčet kvalitní video ve full HD kvalitě (www.magicam.cz)

 jojo_logo  oxski_logo  alpsport_logo    MagiCam_logo

 

Some photo by Andrew Qzmn, thanks.