Druhý zářijový týden se česká reprezentace v buggykitingu vydala do městečka Gravelines (13tis.obyvatel) v regionu Nord pas de Calais (Francie) na mistrovství Evropy.

Mistrovství se účastnilo 67 závodníků (z toho 8 žen), kteří dohromady reprezentovali 10 národů. V největším počtu dorazili Angličani (10 mužů + 3 ženy), Němci (9 + 3), Francouzi (11), Holanďani (9 + 1), a dále Skotové (6 + 1), Češi (5), Belgičani (3) a Švýcaři (3), Španělé (2) a Ir.

O organizaci se staralo více než 25 pořadatelů a závodní „okruh“ stavěl mistr světa v land plachetnicích. K závodu nám městečko nabídlo skoro kilometr širokou a více než 2 km dlouhou pláž, na které se stavěli tratě čítající i 11 bójek. Vše proběhlo v dobré náladě a profesionalitě závodů se nedá nic vytknout.

Jaké strasti a humorné situace prožíval po celý týden náš český team si můžete přečíst v následujícím reportu.

Flyfil přijíždí (4.září) celý natěšený do Phy. Přivezl si s sebou autobusem malou buggynu, bigfoot kola, sadu draků, oblečení a potřeby na 14 dní. Serciho rodina u které strávil jednu noc ho pohostila jako v 5-ti hvězdičkovém hotelu. Druhý den se ale Filip probudil rovnou ve sklepní dílně s vrtačkou v ruce, a s cílem dodělat detaily na našem vybavení, zahájil pracovní činnost. Takto to trvalo až do 4:00 dne dalšího (6.září). Původní plán vyrazit v 17:00 předešlý den nevyšel. Jenki nestihl dát auto do servisu a ostatní nestíhali zkompletovat potřebný wercajk a vyleštit poslední záhyby na našich bigfootech a jiné.

Ve 4:20 vyrážíme po probděné noci do Francie !!!

Naplněni optimizmem a s chutí závodit na velké mezinárodní akci opouštíme Prahu i ČR. Vzhledem ke zpoždění jsme nuceni jet 130km/h, přestože přívěs má povoleno 100km/h. Z vejfuku se občas hezky začoudí, ale nikdo nepochybuje, že musíme frčet co to dá; přeci jenom je to z Česka více než 1000km.

Pouhých 200km od cíle na dálnici u Antverp vypovídá auto službu a v 15:00 zůstáváme bezmocně stát na místě. Možná došla nafta? Flyfil si stopnul auto a za chvilku už přišel od 2km vzdálené benzíky s kanystrem.

Nakonec voláme SOS odtah a za 1000 euro dorážíme za včasu (0:30) do Gravelines. Na parkáči ještě sestavíme buggyny na druhý den a spíme v káře a valníku. Ráno jdeme na briefing, proběhne vážení buggyn (max. povolená je 60kg) a jezdců (bez omezení) a také se účastníme open ceremoniálu. Každý team se jednotlivě představí za potlesku ostatních a všude panuje dobrá nálada, soupeři nevypadají neporazitelně. Protože občasně prší a pláž je pod vodou jsou pro ten den plánované rozjížďky zrušeny. Český team se přesto rozhoduje k tréninku a jako první usedá do buggyn a brázdí vlhkou pláž. Postupem času se přidávají další jezdci. Po několika hodinách řádění na našich bigfoot buggynách se jdeme řádně promáčení a propískovaní ubytovat do yacht clubu a následně ochutnat místní vína a sýry.

Po snídani v 8:00 odvezli Jenki s Filipem a Tománkem auto do servisu. Potom valíme s těžkou hlavou na briefing, který se koná v 10:00. Dostáváme další info týkající se závodu. Je nám přidělena technická zóna (jsou vedle sebe a po dnech se točí) a domeček na pláži, ve kterém si necháváme draky a hadry na ježdění; buggyny jsou pak hromadně poskládány v prostorách mariny. Vyzvedáváme si přidělená čísla (svoje bohužel mít nemůžem), dostáváme kupon na 2 nápoje a jedno jídlo a jdeme si připravit věci na první rozjížďku. V 10:30 se koná předstartovní briefing, na kterém je vyhlášeno 20 min.do startu a 45-ti minutová rozjížďka a je nám také představena trať, která připomíná spíše okruh pro motokáry, než klasický buggy okruh (počet bójek čítal bezmála deset).

Vzhledem k nezkušenosti z větších závodů se skoro každý z našeho týmu potýkal s technickými problémy, které se podepsaly na závěrečných výsledcích.Tento den se jely 3 rozjížďky. Večer proběhl opět v duchu degustation de la produit de France.

V úterý (9.září) proběhl den podobně jako den předešlý. Smůlu si však tento den na maximum vybral Lafoun, který se v 2.rozjížďce na dolní bójce vykrosil a po přerovnání buggynou zjistil, že má zlomenou klíční kost. Odebral se proto s pořadateli do ambulantní místnosti a asi za 15min. Byl převezen sanitkou do nemocnice v Dunkerque, kde proběhlo již známe rentgenování, rovnání a zase rentgenování, vše za asistence mladých a pohledných sestřiček. Třetí rozjížďka byla vzhledem k poryvovému větru a zvyšujícímu se nebezpečí zrušena.

Další den se odehrál v duchu dnů předešlých. Odjeli se 3 rozjižďky, Carlos Serci poprvé na krátkých šňůrách. Prý všechny pojezdil. Večer se konala v klubu hromadná večeře formou švédských stolů – kuřátka, krevetky, saláty, salámy, sejry, skrátka hody a la francais. K pití nám bylo nabídnuto pivo a pastis. Následovala diskotéka, kde se promítaly fotky a videa z MS 2006 i z letoška.

Na čtvrtek (11.září) nám pořadatelé připravili specialitku v podobě jedné 2h rozjížďky. Tato dlouhá rozjížďka přispěla k rozmanitosti závodů a dokonale prověřila schopnosti jezdců. První odjeli 17 okruhů, naši borci pak 14 kol (Jenki a Filip), 13 kol (Carlos) a 10 kol (Tománek, který se opět potýkal s problémy technického rázu). Večer jsme ne poprvé navštívili kebab u Kima, kde jsme se k prasknutí nafutrovali masem s hranolkami.

V pátek, poslední den závodů, byl briefing mimořádně naplánován už na 9:00. Naši borci, zejména pak Flyfil, chtěli do dnešních rozjížděk dát maximum a zkusit i za cenu rizika vybojovat lepší výsledky. Bohužel počasí nám nebylo nakloněno a občasné přeháňky s kalužemi na pláži zapříčinily zrušení dnešních jízd. CZ team zamáčkl slzu a musel se spokojit s dosavadním pořadím.

V 16:00 proběhlo závěrečné vyhlášení, kde dominovali Němci (hlavně Anika!!!) a závěrečný ceremoniál ukončil ME 2008. Dokud nedošel 2.(poslední) sud piva, CZ team neopouštěl prostory yacht clubu a měl tak možnost popít na závěr s pořadateli závodů.

text: lafoun